Když si tě fízlové pozvou na podání vysvětlení a výslech

K výslechu se dostaneš buď tak, že jsi chycen přímo při činu nebo razii, nebo ti do schránky přijde Výzva k podání vysvětlení. V prvním případě výslech začíná v podstatě ihned, ve druhém případě se musíš dostavit na policii, kde si tě odvedou do místnosti a teprve tam s tebou začnou svou parádu.

I když se to zdá přehnané, nepodceňuj možnost, že ti ráno zazvoní u dveří. To, o co fízlové opřeli domovní prohlídky během Fénixu, byly jen domněnky založené na starých záznamech, anonymních informacích z internetu a několikaměsíčním sledování. V případě Tomáše Z. se jednalo dokonce o evidentní lži – podezřívali ho z něčeho, co nemohl udělat, protože byl v té době v zahraničí. I přes tyto vybájené záminky k domovním prohlídkám soudce celou razii posvětil. Zbytek příběhu známe. Právě proto se hodí být na výslech připravený dopředu – je to první věc, která tě čeká, když si pro tebe přijdou.

Měj v každé chvíli na mysli, že fízlové nejsou a nikdy nebudou tvoji přátelé. Je nebezpečné podléhat sympatiím nebo se je snažit přechytračit. Jsou roky trénováni, aby z lidí dostali to, co potřebují slyšet. Poznají, když člověk lže. Umí člověka nalomit a ví, kde zatlačit. Učili se, jak v lidech zasít semínka viny a pochybností. Učili se, jak druhého vystrašit a přimět ho mluvit. Proto jim nevěř, ať ti říkají a ukazují cokoli. Zůstaň silný a drž jazyk za zuby!

Když jsi u výslechu v roli svědka, máš podle § 100 trestního řádu právo odepřít výpověď, pokud 1) jsi s obviněným v přímém pokolení, je to tvůj sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; 2) pokud bys výpovědí způsobil trestní stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu bys právem pociťoval jako újmu vlastní. V žádném případě NEMUSÍŠ a ani bys neměl uvádět konkrétní osobu nebo konkrétní důvod, proč odmítáš vypovídat. Stačí prostě říct „odmítám vypovídat podle paragrafu 100“.

Odepřít výpověď nemůžeš u trestných činů, které mají oznamovací povinnost (trestní řád, § 368 Neoznámení trestného činu). V anarchistických kruzích se typicky jedná o teroristický útok a rozvrácení republiky. Fízlové ti můžou tvrdit, že vypovídat prostě musíš, protože se na jejich případ vztahuje oznamovací povinnost. Budou se tě snažit zahnat do úzkých a zastrašovat tě tím, že jestli nebudeš mluvit, půjdeš na tři roky do vězení. Třeba takhle: „Takže vy odmítáte vypovídat. Víte ale, že tady se jedná o terorismus, že jo? A víte, že v případě terorismu nemůžete odepřít výpověď, jinak půjdete na tři roky do vězení? Kopete si hrob, chlape. Úplně to na mě svítí, že když nám nic neřeknete, porušujete paragraf 368 a my pak budeme muset zahájit proti vám trestní řízení, takže tady příště budete sedět jako obviněný, to opravdu chcete?“

Fízlové ti ale už neřeknou, že se v tom samém paragrafu píše, že za něho nemůžeš být trestaný, pokud bys oznámením přivodil trestní stíhání (nebo smrt, ublížení na zdraví apod.) sobě nebo osobě blízké. V praxi to tím pádem znamená, že kdybys lhal, kdybys opravdu o něčem věděl a přesto to neoznámil, fízlové ti to musí zaprvé dokázat a zadruhé bys musel lhát o takovém činu, jehož oznámení by tebe a tvé blízké nemohlo ohrozit. Za zmínku stojí, že fízlové se často dozvědí, že jsi lhal, protože je na to přivede jiný člověk, který u výslechu mluvil. Kdyby všichni odmítali vypovídat, fízlové by se většinou neměli čeho chytit.

Zatímco svědek musí říkat pravdu (pokud by lhal, mohl by být stíhaný za křivou výpověď – další důvod, proč je lepší mlčet), člověk v roli podezřelého nebo obviněného může lhát a fantazírovat. Bezpečnější, než se je snažit přeblafnout, je ale prostě mlčet.

Následují některé myšlenkové hrátky, které s tebou dozajista budou chtít hrát. Tvá schopnost zůstat na svobodě může jednou záviset nejen na okolnostech a síle tvého charakteru, ale také na znalosti těchto gestapáckých psychologických technik:

„Vypadáš inteligentně a máš před sebou slibnou budoucnost. Nechceš si přece takovouhle prkotinou zkazit celý život, ne?“

Oblíbená taktika – nejdříve polechtat ego a pak zasít pochybnosti. Snaží se vypadat, že jim na tobě záleží, že o tebe mají starost, že v tobě vidí nějaký potenciál. Z nějakého důvodu ti ale chtějí pomoct jen pod podmínkou, že budeš mluvit. No není to zákeřné? Pravdou je, že jsi jim u prdele, je to jen další způsob, jak s tebou manipulovat.

„Víme o všem, co jsi udělal a máme všechny důkazy k tomu, abychom tě usvědčili.“

Pokud by to byla pravda, rovnou by tě obvinili, poslali vše k soudu a neztráceli by s tebou čas. Opět je to lež. Někdy se může stát, že ti začnou ony důkazy jmenovat nebo ukazovat. Fotky, záznamy, odposlechy… mohou být dokonce skutečné, snaž se ale nepanikařit! Je pravděpodobné, že byly získány nelegálně, což znamená, že je nemohou u soudu použít a potřebují tvé doznání, což je důkaz, který už u soudu použít mohou.

Někdy zase budou důkazy pouze hádat. Například „našli jsme tvé otisky na skle“, „tvá IP adresa se shoduje s IP adresou, která zveřejnila tohle komuniké“. Budou ti je ukazovat a vyprávět ti o nich v naději, že se sesypeš a přiznáš se.

Jindy ti můžou předkládat falešné důkazy a čekat, jak zareaguješ. Když je člověk z něčeho neprávem obviněný, má tendenci obhajovat se a uvádět věci na pravou míru. Když se ale budeš ohrazovat a vysvětlovat, že „to nemohli najít“, že „to bylo jinak“, mají tě přesně tam, kde chtěli.

„Tvoji přátelé už nám všechno řekli,
proč si nenalejeme čistého vína?“

Pokud většina taktik selhala, budou se ti pokoušet namluvit, že tě tvoji soudruzi zradili (možná ti dokonce ukážou podepsaný protokol člověka, který vypovídal proti tobě, opět ale může jít o podvrh). Budou tě poštvávat buď proti tvým přátelům nebo abstraktnímu hnutí, se kterým jsi údajně spolčený. Budou říkat „Tvoji kamarádíčkové tě pěkně využili a zmanipulovali, víš to? To se ti líbí? Mě by se to teda nelíbilo“. Načež se tě zeptají, jestli opravdu chceš chránit takové lidi, kteří tě jen využívají a nezajímá je, že ti hrozí vězení. 

Nevěř jim. Snaží se v tobě zasít semínko pochybností o dalších členech tvé afinitní skupiny. Většinou je to čistá manipulace. A pokud by to byla pravda, k čemu by ti bylo, že budeš svědčit proti sobě?

„Pokud nám teď nic neřekneš, příště se
vrátíme s pozvánkou k soudu.“

I toto jsou časté výhrůžky, které se nikdy nesplní. Soudní obsílka ti nemůže přijít dřív, než budou mít dost důkazů, aby vůbec případ soudu předali. Takže pokud budeš mluvit, naopak možná tyhle důkazy získají a obsílka ti opravdu přijde.

„Pokud budeš mluvit, budeme na tebe hodní. pokud ale mluvit nebudeš, můžou po nás přijít ostří hoši, kteří si nebudou brát takové servítky jako my. měj rozum.“

Taková slova tě mají vystrašit. Z praxe se ví, že ke stupňování agresivity spíš nedochází. Je pravděpodobné, že pokud o tebe mají zájem, navštíví tě brzy jiné tváře, ty ale nebudou jenom agresivní. Budou používat opět a zase ty samé psychologické taktiky jako ti před nimi – cukr a bič. Je to logické. Sami by se ochudili, kdyby se spolehli jen na agresivitu.

„Tihle extremisté ubližují vašemu hnutí. Kazí jeho obraz na veřejnosti a veřejnost vás pak vidí jako násilníky. Bude lepší, když nám řekneš, co je to za lidi. Jedině tak pomůžeš své věci.“

Tihle extremisté jim leží v žaludku tak hluboko, že se snaží hnutí rozložit dokonce tím, že se odvolávají na jeho myšlenky! „Ty si opravdu myslíš, že tihle radikálové prospívají zvířatům ve velkochovech?“ Tento trik většinou mezi zkušenými sabotéry nefunguje, protože jsou si moc dobře vědomi toho, jaký vliv mají. Naneštěstí některé méně zkušené a teoreticky zdatné jedince dokážou taková slova zviklat.

Můžou se tvářit oddaně, chápavě, přátelsky… můžou ti říkat jakákoli sladká slova, ale věř, že za rohem se budou s kolegy poplácávat po ramenou a smát se tomu, jak jsi byl naivní, že jsi jim na to skočil.

„Moje dcera je taky vegetariánka,
takže ti úplně rozumím.“

Podobná situace. Budou s tebou sympatizovat. Uslyšíš od nich třeba „Asi bych udělal to samé“ nebo „Každý by za takových okolností jednal stejně jako ty.“ Snahou opět je vykreslit se jako spojenec a přítel, kterému můžeš v tomto nepřátelském prostředí věřit a který se ti snaží pomoct. Tahle taktika funguje jen tehdy, když přijmeš jejich nabídku a skočíš jim na jejich přátelské řeči.

„Co posloucháš za hudbu?“ – „Punk“ – „ten jsem měl dřív taky rád. A kam chodíš na koncerty?“

Když nebudeš spolupracovat, budou to zkoušet nenápadně a neformálně – budou se tě ptát, jak se dneska máš, jak se ti líbí ve škole nebo v práci, jestli sportuješ… zdá se to jako triviální informace, kterou bys jim mohl dát, že? Alespoň si ukrátíš tu dlouhou chvíli, co tam trčíš a čekáš, až tě pustí. Jejich otázky jsou ale sofistikované, brzy tě zavedou na půdu, která se jim hodí a kde z tebe můžou tahat potřebné informace. Takže po otázce, kam chodíš na koncerty, se většinou zeptají, co za lidi tam chodí. „A viděl jsi tam někdy Marka?“ A už to jede… Jak už bylo řečeno – je trestné lhát. Pokud Marka znáš, měl bys říct „ano“, nebo „odmítám vypovídat“. Čímž jim pomáháš mapovat terén témat, které považuješ za citlivé.

Ať se tě budou ptát na to, jak se máš nebo co jsi včera dělal, neodpovídej jim. A to ani v případě, že tam sedíš několik hodin a oni do tebe pořád hučí. Neposkytuj jim ŽÁDNÉ informace, bez ohledu na to, jak nedůležité a triviální se zdají být, protože nikdy nevíš, kam tím směřují. I kdyby se tě nesnažili dostat, snaží se tě minimálně poznat, dostat se ti pod kůži, pochopit tě, aby na tebe mohli příště ušít ještě těsnější košili.

„Nebude to trvat dlouho, máme jen pár otázek.“

Ha, ha, ha. Lež jako věž. Čím víc jim dáš, tím více si vezmou a příště si přijdou ještě přidat. V okamžiku, kdy se byť jen trochu rozmluvíš udělají všechno pro to, abys mluvit dál. Z praxe víme, že ti, kteří u výslechu trochu spolupracovali, byli u výslechu vícekrát než ti, kteří neřekli vůbec nic.

„Takže vy odmítáte vypovídat. Zákon ale říká, že to můžete udělat, jen pokud byste ohrozil sebe nebo blízké, rozumíte tomu?“ – „Ano“ – „Jak se na to tak koukám, tak z toho vyplývá, že jste něco udělal, jinak byste mluvil.“

Domnívat se mohou cokoli, pravda může být jakákoli. Ty jim nemusíš a ani bys neměl vysvětlovat, jak to chápeš a jak to myslíš a proč odmítáš vypovídat. Nemusíš dokonce ani uvádět, koho bys mohl stíháním ohrozit, i když se ti dozajista budou snažit tvrdit opak, budou na tebe zkoušet právní kličky, slovíčkaření… Stůj si za svým! Jediná věta, kterou bys za celý výslech měl pronést, je „odmítám vypovídat“. V protokolu by pak mělo být uvedeno něco ve smyslu „odmítá vypovídat podle § 100“.

„Co by na to řekli doma?“

„Co kdybychom se šli na tebe zeptat do práce?“

Další ze způsobů, jak tě vystrašit. Ne každý chce, aby o jeho radikální stránce věděli jeho kolegové nebo rodina. Skutečností ale je, že zadržení policií není něco, za co bys měl mít problémy ve škole nebo v práci (s výjimkou toho, že je problém, že jsi do práce nepřišel). Fízlové dokonce nemohou nikde šířit, v jaké věci tě vyšetřují. Na druhou stranu policie si o tobě může získávat informace od různých subjektů, pro takový případ měj připravenou historku.

Další rady:

Drž jazyk za zuby i ve chvíli, kdy na demonstraci klečíš spoutaný na zemi s dalšími lidmi. Mohou mít kolem tebe nasazené tajné, kteří využijí situace, kdy jsi zranitelný. A stejné je to v cele. Každý vězeň, který se vyptává na tvůj příběh, může být potenciální nepřítel, který, jen co se mu svěříš, už už u soudu svědčí proti tobě, protože doufá, že ho pustí za dobré chování. Není to nic neobvyklého.

Všechny podmínky během výslechu jsou směřovány k tomu, aby ses necítil příjemně a sebejistě. Proto tě usadí do nepohodlné židle, zády ke dveřím, díky čemuž se většina lidí cítí zranitelně, obstoupí tě ze všech stran, takže mají všechny tvé reakce na očích… Aby tě nemohli tak dobře číst, sedni si do neutrální pozice – s ničím si nehraj, ovládej své pohyby, měj pevný pohled a hlas. I když to samo o sobě může být nepohodlné, čím pevnější budeš uvnitř i zvenku, tím dříve pochopí, že z tebe nic nedostanou a tím dříve tě (snad) nechají jít.

Buď ve střehu obzvlášť ve chvílích, kdy to vypadá, že zdánlivě o nic nejde. Třeba když zrovna listuje papíry a znenadání se na něco zeptá, jako by snad šlo o nějakou okrajovou otázku. Vždy se pečlivě zamysli nad tím, proč se asi ptá zrovna na toto a nejlépe – neodpovídej. Někdy se zeptá na něco, co se zdá být obecně známou skutečností, třeba proto že byla v novinách, ani na to neodpovídej. Potřebují tvoje přiznání a tvoje slova. Mohou mít sebepřesnější a sebeskutečnější domněnky, nepotvrzuj jim je.

Někdy záměrně překrucují fakta a snaží se tě zlákat k tomu, abys je opravil a doplnil, třeba ve smyslu: „Po demonstraci jste s Viktorem a Mirkou šel do parku a tam jste…“ (i když jsi tam šel jen s Mirkou).

V určitých intervalech se budou ptát na lidi otázkami, které naznačují, že už něco vědí. Takovou otázkou třeba je, „Jak dlouho znáš Janu Vzpurnou?“ Spíše než aby se zeptali „Znáš Janu Vzpurnou?“

Pokud tě mají dobře přečteného a znají tvé soukromí, budou na tebe tahat kdejakou špínu. I kdyby na tebe vytahovali, že ti tvůj partner zahýbá, nenech se zviklat.

Možná ti budou slibovat imunitu nebo ti navrhnou, abyste sepsali dvě verze protokolu: jednu, kde bude uvedeno, že jsi nic neřekl, a druhou, kde bude tvá výpověď. Ty si domů odneseš tu první (abys soudruhům dokázal svou mlčenlivost) a oni soudu poskytnou tu druhou. Může to být pravda, ale taky nemusí. Není žádný zákon, které by fízlům umožňoval s tebou vyjednávat. Mohou ti slibovat nižší trest, imunitu, ochranu nebo jiné výhody výměnou za tvou spolupráci. Neskoč jim na to.

Hodný a zlý fízl – Je to jeden z jejich nejstarších triků.  Zatímco jeden ti vyhrožuje vězením a říká ti, že už jsi jednou nohou v cele, druhý si hraje na tvého spojence, který se tě prý z té cely snaží dostat. Někdy to zajde tak daleko, až to skoro vypadá, že tě ten zlý napadne. V tu chvíli ho hodnej fízl utne, pošle ho vedle, aby vychladl, a pak se tě pokusí uklidnit

Nevzdávej se! Jsou případy, kdy obžalovaný neřekl ani slovo a oni jej pustili.

Výňatky ze skutečných výslechů:

Pro představu následují skutečné věty, které fízlové při výsleších řekli. Je zcela jisté, že pokud se k výslechu někdy dostaneš, řeknou ti je, aby tě zviklali. Když je ale budeš znát předem, nemusí tě tak vyvést z míry. Je totiž patrné, že je používají úplně na každého.

  • Zamyslel ses někdy nad lidmi, kterým ubližuješ? Co takhle dělníci, kteří s tím nemají nic společného a kteří dokonce s tebou sdílejí stejné myšlenky?
  • Nechceme tě vidět za mřížemi, chceme ti dát šanci.
  • Jsi mladý. Přece si nechceš pokazit celý život, ne?
  • Mám syna ve stejné věku jako jsi ty a nechci ho vidět v takových trablech, v jakých jsi ty, proto ti chci pomoct.
  • Pokud nám něco řekneš, můžeš hned odejít a všechno skončí.
  • Jen tak ze zvědavosti, kolik lidí je v té skupině?
  • Napadlo tě někdy, že mohl zranit děti a nevinné lidi? Co kdyby se ten oheň dostal na vedlejší dům? Takové lidi chceš chránit?
  • Vždycky mě zajímalo, jestli tomu, co říkáte, opravdu věříte?
  • Nejsi podezřelý jen z tady toho útoku, je tady spousta jiných incidentů, které na tebe můžeme přišít. Jsou tady další útoky, které se odehrály v oblasti, kde jsme tě sebrali (háže přede mě spoustu složek). A další máme z jiných oblastí.
  • Nejsme tady proto, abychom tě dostali za mříže, ale abychom ti pomohli.
  • Co na to řeknou tvoji rodiče?
  • Co na to řekne tvůj šéf v práci?
  • Tohle je jediná možnost, jak si můžeš pomoct.
  • Co to je, to „odmítám vypovídat“? Zníš jako nějaký robot. Kdo tě naprogramoval?